Obradník se procházel Pevností Smutku a zápasil s kázáními,
jez se naucil. Prokluzovali mu myslí. Obcas si nemohl slova
správne usporádat a vedel, ze je to nebezpecne. Toulal se a
hledal Viveca, sveho Lorda a pána, slávu obrazu Velothu a
nasel ho na vsech místech v Chrámu Falesneho Myslení.
Strojove nuzky stríhaly Vivecovy vlasy. Král nuzáku
prisunul tkalcovsky stav a z vlasu tkal neuplnou
mapu dospelosti a smrti.
Nerevar se zeptal: 'Nac to delás, muj pane?'
Vivec opovedel: 'Pripravuji místo ohni.'
A Obradník poznal, ze Vivec byl tak trochu mimo, ac nebyl,
ponevadz mu v tom bránila nová blízící se moc. Zlaty
bojovník-básnírka take trenoval Vodní Tvár, kterou se
naucil od dreughu pred narozením.
Nerevar rekl: 'Tohle te má zachránit pred ohnem?'
Vivec pravil: 'Je to proto, ze tak mohu videt pravdu.
To a me místo tady u oltáre Padomay v dome Falesneho
Myslení slouzí k tomu, abych videl i za me vlastní
tajemství. Vodní Tvár neumí lhát. Pochází z oceánu,
jenz má mnoho práce, nez aby uvazoval. Voda v pohybu
pripomíná pravdu svym chvením.'
Nerevar rekl:
'Obávám se, ze me myslenky nejsou usporádane.'
Vivec odvetil: 'Potom dosáhni nebes násilím.'
Aby utisil svoji mysl, vybral si Obradník z Bojoveho
Stojanu sekeru. Pojmenoval ji a presunul se na první mesíc.
Tam byl Nerevar pozdraven Parlamentem Kráteru, jenz ho
poznal podle titulu, avsak nesnásel jeho prítomnost,
jelikoz se mel stát vládnoucím pozemskym králem a toto
byla lunární ríse. Systematicky se kolem nej presouvali
a polapili jej.
'Mesíc nerozpozná koruny, ni zezla,' pravili, 'ni zástupce
království níze, ci lva, ci hada, ci matematika. Jsme hroby
tech, co migrovali a stali se starovekymi krajinami.
Nehledáme ni královny, ci truny. Tvuj vzhled je rozhodne
slunecní, coz je knihovna ukradenych nápadu. My nejsme ni
slza, ni smutek. Nase revoluce uspela zpusobem, ktery je
zapsán. Ty jsi Obradník a tady nevítán.'
A tak Nerevar vyryval z hrobu duchy, az nemohl popadnout
dech a jejich Parlament nemohl vytvorit zádne nove zákony.
Rekl: 'Nejsem z tech otroku, kterí zahynou.'
Ze clenu Parlamentu prezilo Obradníkuv utok pouze nekolik.
Prezivsí Kráter pravil: 'Privlastnení není nic noveho.
Vse se deje samo o sobe. Tento motiv není v zádnem prípade
spojen s hrdinskymi myty. Nejednal si v impulsu tvorivosti;
ted spadás pod váhu osudu.
Jsme hroby, ale ne rakve. Poznej ten rozdíl.
Jen si kopal hloubeji a nepodporils zádneho ducha, aby mohl
uvnitr prebyvat. Hlavním cílem tveho nároku je prevaha
nestabilních událostí. Byt souzen zemí, sedís na trunu a
divís se proc. Uskod nám více a nenajdes nic, jen
neprítomnost nasich mrtvych.'
Konec slov jest ALMSIVI.
Komentáře
Okomentovat