Klonitura netchimanske zeny s navrácenym vejcem Viveca obnovila sve
pátrání po zemi Indoril. Na sve ceste potkala mnoho dalsích duchu
touzících ji spatrit a nabízeli sve rady synovi-dceri, budoucímu
slavnemu neporazitelnemu válecníkovi-básnírce celeho Vvardenfellu,
Vivecovi.
Najednou se objevila skupina duchu cechu zvaneho Zastánci náhody.
Vivec okamzite pochopil vyzvu a rekl:
'Populární predstavu o Bohu nicí náhoda.'
Vudce Zastáncu, jehoz jmeno je zapomenuto, se pokusil obhájit
existenci jejich konceptu.
Odvetil, 'Ríci neco naprosto soucasne muze byt kouzelne.'
Vivec vedel, ze pro zachování sve bozske podstaty musí prijít
s dobrym argumentem proti náhode. Pravil:
'Není snad náhle zjevení shodnych podmínek a neslucitelnych prvku,
ktere se v náhodnem okamziku doplní v celek, coz je jedním z
predpokladu k bytí, pouhá náhoda? Synchronismus vychází z
opakovanych náhod na nejnizsí urovni. Dalsí zkoumání pak ukazuje,
ze jen díky velkemu poctu naprostych náhod se nekdo muze domnívat,
ze synchronismus je veden necím vyssím nez jen pouhou náhodou.
Takze synchronismus nakonec vylucuje pojetí náhody, ackoliv je
sama príznacnym znakem, ktery na toto poukazuje.'
Tímto byla v zemi Velothi znicena náhoda.
Náhle pred kloniturou netchimanky povstala z hlíny Stará kost, rka:
'Más-li porodit krále, jenz má vládnout svetu, musis ho mást novymi
slovy. Premyslej o tom'.
'Dobre tedy,' rekl Vivec, 'povyprávím ti o svete, ktery sdílím s
tajemstvím a láskou. Kdo je jejím hlavním mestem? Zachytil jsi
krásnou cestu jejího medailonu? Já ano, lehce, tajne, bez svícek,
protoze ty jsou na nepravdive strane a vedou mou ruku po hrane
stínu vrzeneho sto tremi jednotkami tepla, nezanechávají po sobe
zadny dukaz.'
Na to se Stará kost zacala skládat sama do sebe, dvacetkrát, az
byla jako mleko, ktere Vivec vypil, cimz se stal velekrálem sveta.
Nakonec se objevil Kancler dokonalosti a pri pohledu ze vsech
stran vypadal dokonale. Vivec okamzite pochopil vyzvu, rka:
'Jistota je pro logiky milující hlavolamy a pro puvabne dívky,
ktere ji kotví ve svem vlastním case. Ja jsem list napsany
v nejistote.'
Kancler sklonil hlavu a usmál se padesáti ruznymi dokonalymi
zpusoby. Zpod pláste vytáhl astrolab vsehomíra a rozlomil ho ve
dví, oba kusy pak podal obrazu Vivecova vejce.
Vivec se zasmál a pravil: 'Ano, chápu. Otrocká námaha smyslu je
sobecká jako polární led a zhorsuje se, je-li plytváno energií
na zivot, ktery ostatní povazují za stastny. Jako vládnoucí král
budu muset vytrpet mnoho z toho, co vytrpet nelze a budu muset
zvazovat látky, ktere není mozno merit zádnym astrolabem,
ci kompasem.'
Zakoncení slov jest ALMSIVI.
Komentáře
Okomentovat