Písmo Mesta:
'Vsechna mesta se zrodila v pevném svetle. Moje mesto, jeho mesto.'
'Ale pak svetlo ustoupí a odhalí chytrého a hrozivého andela Velothu.
Je ve své pred-chimerské podobe, démonicky VEHK, vyzábly a bledy a
nádherny, tenká kuze bolestive natazená na ptacích kostech a operení
hadi plazící se kolem ramen. Za sebou má roztazená krídla, jejich
cervené a zluté konce jsou jako brity na slunci. Prorídlé chomáce
jeho ohnivych vlasu se vznásí jakoby pod vodou, mlecné v nimbu
svetla, co korunuje jeho hlavu. Jeho prítomnost je nepopíratelná,
údesnost neúnosná.'
'Tohle je Bozí mesto, odlisné od ostatních. Mesta cizích zemí své
starousedlíky uspávají a krácí k hvezdnému ranenému Vychodu, aby
mi vzdali poctu. Hlavní mesto severních muzu, posypané vecnym ledem,
se uklání pred mestem Vivec, mnou.'
'Myslící ulice chvátající skrze tunely krve. Prestavel jsem se.
Aktivitu sledující ukazatele podél mé aktivní koncetiny, brzy
vypustí vnitrní more. Moje telo se vlece se vsím co jsem nasbíral,
a vidím se, ze se zvedám jako monoliticky nástroj potesení.
Má páter je hlavní cesta do mesta, jimz jsem. Nespocetné transakce
probíhají v zilách a molech, cestujíc, cestujíc, cestujíc, jakoby
cestovaly tam a napríc a pridávají se ke mne. Vidím chrámy vztycené
podél dutiny mé lebky a já je nosím trvale jako korunu.
Procházím skrze ústa Boha.'
'Pridali mi nové dvere a já se stávám beznadejne trans-nesmrtelnym
s príchody a odchody a postupné horko na trzistích, kde se mnou
obchodují, krik detí, slysím je hrát si, posmívat se, veselit se,
skemrat a platit novou mincí s vyrazenou tvárí sebe na jedné strane
a moje mesto-telo na strane druhé. Civím pres kazdé nové okno.
Brzy jsem hmyz s milionem ocí, pohrouzeny do spánku, snící.'
'Cervené jiskrení válecnych trumpet zní jako stádo v hrudním kosi
zamíchaného presunu. Kacíri jsou zniceni na námestí klecící.
Zaplavím se do kopcu, domy se zvedají jako vyrázka a já se nikdy
neposkrábu. Mesta jsou protilátkami lovu.'
'Pozvedávám lucerny, abych osvetlil své dutiny, zapujcím vosk
tisícum svícnu, jenz nesou mé jméno znovu a znovu, jméno nescetné,
zavírání, mantra a knez, bozí-mesto, vyplnuji kazdy kout
pojmenovanym jménem, tocícím, kolujícím, jazykem tekoucí reky,
chichotáním, párením zvuku, prodejem, krádezím, hledáním, a
nestrachuj se ty, kdoz se mnou krácís. Tohle je kvetoucí úklad
Aurbisuv. To je slib PSJJJ: vejce, obraz, clovek, buh, mesto,
stav. Slouzím a jsem obslouzen. Jsem vyroben z drátu, provazu
a hmozdíre a pristupuji na muj vlastní precedent, svet bez mne.'
Konec slov je ALMSIVI.
Komentáře
Okomentovat